Jezero uvidíte cestou k Bastei, kousek od středu Niederrathenu, je asi 500m dlouhé, vzniklo r.1934 stavbou zdi, která měla přehradit "Zelený potok", dříve se využívalo jako zdroj ledu, posléze také k chovu ryb. Procházka kolem jezera zabere zhruba 20 minut. Od 60.tých let je turistům nabízeno jezero přeplout v lodičce, obzvlášť romantické jsou večerní projížďky! V zimě se na jezeře bruslí.

Lokalita: Kurort Rathen

Bývalý mlýn holandského typu se nachází na jihozápadním okraji Arnoltic, u cesty na Janov. Mlýn byl postaven v roce 1830, svému původnímu účelu přestal sloužit v roce 1877. Poté byl přebudován na obytný prostor, dnes je zrenovován a slouží k rekreačnímu účelu. Mlecí složení již neexistuje a původní funkci budovy připomíná pouze její kónický tvar o průměru půdorysu 7 m a výšce 10 m.

Asi 200 m severně od Panenského kamene vybíhá z úbočí Jezevčího vrchu nevýrazný hřbítek, na jehož konci je Babí kámen (498 m). Je to malá osamělá pískovcová skalka, ve které je vytesaný malý výklenek se sedátkem. Výhledu do okolí dnes brání vzrostlé stromy, mezi nimiž je možné zahlédnout jen zalesněný svah Jezevčího vrchu s vyčnívajícím vrcholem Panenského kamene.

Jedna z dominant Saského Švýcarska: skalní most z pískovce, který byl označen jako technická památka, je dlouhý 76 m. Most spojuje Bastei a skalní hrad Neurathen. Při přecházení mostu budete mít nádherný výhled do okolí (Lilienstein, Paffenstein, Koenigstein,....až do Drážďan).

Skalní ochoz sloužil majitelům panství Clary-Aldringenům v letech 1701-1711 k hudebním produkcím (sala terrena). Vyhlídkové místo do kaňonu Labe z výšky 130 m. Kočárová cesta spojovala Belvedér se zámečkem v Bynovci.

Bezděčínské skály leží na hranicích Jablonecka a Turnovska v druhohorních pískovcích vyzdvižených podél Lužického zlomu. Viditelné jsou z obce Bezděčín ze silnice spojující Frýdštejn z Hodkovicemi nad Mohelkou. Skalní útvary jsou mimo turistické trasy a tak je znají spíše horolezci. Nejatraktivnějším útvarem celé řady skal je Velká Kvočna, která lákala horolezecké nadšence již před 100 lety. I dnes je výstup poměrně obtížný. Skály byly vyhlášeny v roce 1995 za významný krajinný prvek.
 

Bílé kameny jsou morfologicky výrazné skály, které jsou tvořeny křemičitými pískovci. V polovině 20. století byly vyhlášeny přírodní památkou.
Dvacet metrů vysoké skály jsou nápadné svou bělostí a díky vnějším vlivům jsou vytvarovány do zaoblených tvarů, připomínajících stádo slonů – odtud pochází jejich druhé označení Sloní skály. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město.
Bílé kameny jsou první zastávkou na naučné stezce "Lužický přesmyk", která začíná v Jítravě. Skály jsou volně přístupné a je možné na ně jednouše vylézt a kochat se okolní krajinou. Jsou dobře viditelné i od státní silnice, která vede z Nového Boru do Liberce.

Široký znělcový kopec (703 m) s plochým vrcholem, porostlý bučinami a smíšeným lesem, leží asi 1 km východně od Nové Huti. Na starších mapách je uváděn jako Bedřichovský vrch (Friedrichsberg), protože na jeho jižním úpatí měla podle pověstí stát osada Bedřichov (Friedrichsdorf), zaniklá za švédských či husitských válek nebo při morové epidemii. (viz pověst). Existence osady ale není historicky doložena a předpokládá se, že zde stála jen sklárna, kterých bylo kdysi v okolních lesích rozeseto více. Na místě, označovaném dnes pomístním jménem Staré Mlýny, byly nalezeny kameny ze stavení, mlýnský náhon s částí mlýnského kola, zlomky skleněné taveniny, sklářských pánví a železného nářadí. Podle nalezených zlomků keramiky z 13. století je to jedna z nejstarších doložených skláren v Čechách.

Na vrcholu kopce měl podle pověstí stát hrad Friedrichsburg, o němž však také neexistují historické zprávy a ani provedený archeologický průzkum žádné osídlení neprokázal.

Po západním a jižním úpatí kopce vede silnička z Nové Huti do Horní Světlé, která částečně sleduje trasu staré Pražské cesty, vedoucí sem od Jiřetína pod Jedlovou přes Tolštejn a Novou Huť. Na rozcestí v sedle mezi Bouřným a Kobylou tato cesta odbočovala na jihozápad k Milštejnu. Na tomto rozcestí také stojí Kaufmannův buk, pojmenovaný podle kupce z Horní Světlé, který zde byl v polovině 20. let zákeřně zastřelen a oloupen (viz článek K. Steina). Pod hustými větvemi je na kmeni buku umístěna tabulka s vyobrazením události.

Na svahu jihozápadně od sedla vystupují na povrch podložní křídové pískovce, v nichž jsou staré pískovcové lomy. V jejich okolí jsou nevelké skalní stěny a věže, u nichž je v lese ukrytý nedokonale vyvinutý viklan. Nad boční strží zde vystupuje přes metr vysoký pískovcový blok ve tvaru kamenného stolu, na němž spočívá asi 2 m vysoký zpolštělý balvan ve tvaru kovadliny.
Na jihozápadním úpatí Bouřného je v mělkém údolíčku poblíž potoka pískovcová skalka s reliéfem Žebračky, kterou zde snad v roce 1883 vytesal neznámý kameník (viz článek K. Steina).
U silnice na západním úbočí kopce je v korytě potůčku upravená malá studánka.

Na severovýchodním svahu Jehly je v závěru zalesněné boční strže ukrytý Bratrský oltář. Na malé plošince, přístupné po kamenných schodech, jsou v pískovcových skalách vytesané rámy a výklenky pro obrazy křížové cesty a sochy světců. Podle lidové tradice se tu v letech 1515 - 1614, kdy kamenické panství patřilo protestantské šlechtě, tajně scházeli katolíci, zatímco po bitvě na Bílé hoře tu naopak měli tajné bohoslužby vykonávat protestanti. Podle některých vlastivědných autorů ale tyto pověsti vznikly až v 1. polovině 19. století a místo pobožnosti zde bylo zřízeno teprve v roce 1867. Při rekonstrukci roku 1887 zde bylo upraveno poutní místo s barokní výzdobou a pod skalním převisem byl vybudován bohatě zdobený oltář se sochami svatých a andělů.
 

Brazilka je mokřinová louka, ležící asi 1,5 km severně od Dolní Světlé pod Luží, nedaleko hraničního přechodu do Waltersdorfu. Pojmenována byla podle zaniklé samoty v její blízkosti.
Přestože byla tato cenná lokalita v 80. letech nevhodným odvodněním téměř zničena, některé vzácné druhy rostlin na ojedinělých vlhčích místech přežily. Na jaře roku 1999 zde byly proto provedeny úpravy, které by měly zpomalit odtok vody a zlepšit podmínky pro opětovné rozšíření mokřadních rostlin. V současné době se zde vyskytuje například rašeliník, vřes obecný, ostřice obecná, sítina ostrokvětá, všivec mokřadní a masožravá rosnatka okrouhlolistá. Můžeme zde zastihnout i některé z ohrožených živočichů, k nimž patří zmije obecná, ještěrka živorodá, chřástal polní nebo sluka lesní.
V červnu 1999 byla na lokalitě zřízena krátká naučná stezka, která na čtyřech zastávkách seznamuje se zajímavostmi louky a se způsobem její obnovy.

Brtníky jsou malebnou obcí ve Šluknovském výběžku a odtud vychází modrá turistická značka, po které lze dojít do údolí říčky Křinice v Labských pískovcích. Cesta k ledopádům vede skalnatým údolím a právě konec zimy bývá nejlepší dobou k návštěvě pro ty, kteří hledají zdejší ledopády. Když napadá hodně sněhu a ten přes den taje, voda stéká po skalách dolů, ale v úzkých údolích, kde je výrazně chladněji, znovu zamrzá. Díky tomu na skalách „rostou“ nádherné ledové kaskády. Z informačních tabulí se dozvíte, že tento jev není pro pískovce obvyklý, ale tady to funguje.

Zbarvení ledových útvarů je od světle žluté,přes hnědou až po mírně namodralou,to jak voda rozpouští látky,které obsahují zdejší skály a podloží.

Malé pozůstatky skalního hradu Brtnický hrádek stojí na pískovcovém ostrohu na Děčínsku v Ústeckém kraji. Hrad tvořila jediná budova ? nevysoká věž. Stopy v terénu jsou tím jediným, co se dochovalo. Brtnický hrádek je volně přístupný.