Jezero uvidíte cestou k Bastei, kousek od středu Niederrathenu, je asi 500m dlouhé, vzniklo r.1934 stavbou zdi, která měla přehradit "Zelený potok", dříve se využívalo jako zdroj ledu, posléze také k chovu ryb. Procházka kolem jezera zabere zhruba 20 minut. Od 60.tých let je turistům nabízeno jezero přeplout v lodičce, obzvlášť romantické jsou večerní projížďky! V zimě se na jezeře bruslí.

Lokalita: Kurort Rathen

Jedna z dominant Saského Švýcarska: skalní most z pískovce, který byl označen jako technická památka, je dlouhý 76 m. Most spojuje Bastei a skalní hrad Neurathen. Při přecházení mostu budete mít nádherný výhled do okolí (Lilienstein, Paffenstein, Koenigstein,....až do Drážďan).

Skalní ochoz sloužil majitelům panství Clary-Aldringenům v letech 1701-1711 k hudebním produkcím (sala terrena). Vyhlídkové místo do kaňonu Labe z výšky 130 m. Kočárová cesta spojovala Belvedér se zámečkem v Bynovci.

Brtníky jsou malebnou obcí ve Šluknovském výběžku a odtud vychází modrá turistická značka, po které lze dojít do údolí říčky Křinice v Labských pískovcích. Cesta k ledopádům vede skalnatým údolím a právě konec zimy bývá nejlepší dobou k návštěvě pro ty, kteří hledají zdejší ledopády. Když napadá hodně sněhu a ten přes den taje, voda stéká po skalách dolů, ale v úzkých údolích, kde je výrazně chladněji, znovu zamrzá. Díky tomu na skalách „rostou“ nádherné ledové kaskády. Z informačních tabulí se dozvíte, že tento jev není pro pískovce obvyklý, ale tady to funguje.

Zbarvení ledových útvarů je od světle žluté,přes hnědou až po mírně namodralou,to jak voda rozpouští látky,které obsahují zdejší skály a podloží.

Malé pozůstatky skalního hradu Brtnický hrádek stojí na pískovcovém ostrohu na Děčínsku v Ústeckém kraji. Hrad tvořila jediná budova ? nevysoká věž. Stopy v terénu jsou tím jediným, co se dochovalo. Brtnický hrádek je volně přístupný.

Nádherné údolí mezi osadou Kopec a Zadní Doubicí. V horní části údolí lze spatřit velmi tvrdé pískovcové skály ovlivněné lužickým zlomem. V dolní části je již na Oederově mapě z konce 16. století zakreslena dehtárna, jejíž zbytky tu lze nalézt ještě dnes. Archeologicky zde bylo doloženo osídlení ze střední doby kamenné.
 

Skalní brána v Divoké rokli při ústí Červeného potoka do Křinice na odbočce modře značené cesty z Brtníků do Rynartic. Jedno z nejromantičtějších míst zadního Českého Švýcarska.Pár metrů od státní hranice s Německem,kterou tvoří v těchto místech Křinice protékající kaňonem pískovcových skal,se nachází Černá brána.
Je to úzký zářez v pískovcové skále na který se zřítil pískovcový blok a vytvořil bránu,kterou protéká Červený potok.Ten se o pár metrů dál vlévá do Křinice.
Brána je vysoká 3m a široká 5m.Lze jí po naplaveném dříví projít a dojít až ke Křinici,kde jsou zbytky pilířů po bývalém mostu.Cesta zde končí,po i proti proudu Křinice jsou nepřístupné kaňony,kde svislé stěny padají kolmo do řeky.
Přístup je sem po modré turistické značce.Hezká cesta je po modré od rozcestí Na Tokáni,kolem Vosího vrchu a Zadním mostovým dolem.

Historicky významná komunikace, stará obchodní stezka procházející z Čech do Saska. Ve své době tvořila i hranici polesí dvou sousedních panství: Clary-Aldringenů a Kinských. Z této doby pochází i několik starých hraničních znamení a letopočtů na okolních skalách. Vede hlubokými lesy od Vysoké Lípy do údolí Křinice, kde v místě bývalých Zadních Jetřichovic přechází na území Saska. Dnes oblíbená cyklotrasa.

Stolová hora Děčínský Sněžník (723 m n.m) se vypíná nad městem Děčín v panenské krajině Labských pískovců.
Na nejvyšším bodě hory byla roku 1864 postavena 33 m vysoká kamenná rozhledna. Po vystoupání 153 schodů se z ní otevře překrásný kruhový výhled na Českosaské Švýcarsko, Labské pískovce, Lužické hory, Krušné hory, České Středohoří s Milešovkou a údolí Labe s četnými stolovými horami v Německu. Za perfektní viditelnosti lze dohlédnout přes Ještěd dokonce až k Jizerským horám.
Otevírací doba rozhledny je leden - březen a listopad – prosinec: po-pá (11:00 - 17:00), so-ne (10:00 - 17:00), duben – říjen: po-pá (11:00 - 17:00), so-ne (09:00 - 17:00). Dostanete se k ní z křižovatky před obcí Sněžník po červené turistické značce.

Děčínský zámek leží na skalním ostrohu nad soutokem řek Labe a Ploučnice. Jeho historie se datuje již k 10 století n.l., kdy předchůdce dnešního zámku bylo dřevěné opevnění, které sloužilo jako stěžejní bod správy oblasti, tzv. Děčínské provincie.
Ve 13. století bylo původní hradiště přestavěno na královský hrad. Během uplynulých staletí přešel původní hrad mnoha přestavbami až do dnešní podoby zámku, která byla nejvíce ovlivněna hraběcím rodem Thun-Hohenstein. Za jejich držení prošlo Děčínské panství v letech 1628-1932 dvěmi důležitými přestavbami až do jeho současné podoby. V průběhu 19. století se stal zámek významným střediskem kulturního i politického života. Rod Thunů byl spřízněn s následníkem rakousko-uherského trůnu arcivévodou Františekem Ferdinandem d´Este. Po sarajevském atentátu, kdy byl F. F. d´Este zavražděn, byli jeho děti vychovávány právě na Děčínském zámku. Rod Thunů velmi intenzivně udržoval kontakty s předními umělci mezi nejznámější, kteří na Děčínský zámek zavítali, byl Fryderik Chopin. V roce 1932 byl rod Thunů nucen z finančních důvodů zámek prodat Československému státu, který zde vytvořil kasárna. V následujících letech se zde vystřídala československá, německá, opět československá a letech 1968 - 1991 sovětská armáda. V roce 1991 přešel zámek do majetku města Děčína, kdy také začala postupná rekonstrukce zdevastovaného objektu.

Součástí zámku je také Růžové zahrada, odkud naleznete nádherný výhled na město Děčín.

Základní informace:

Lokalita: centrum města Děčína

Přístupnost:

Na Děčínský zámek, stejně jako do Růžové zahrady se dostanete tzv. Dlouhou jízdou 292 metrů dlouhou cestou ohraničenou 7,5 metrů vysokými zdmi. Samotný výstup k zámku je zajímavým zážitkem.

Otevírací doba:

Zámek: denně 9:00 17:00, červenec - srpen 9:00 - 18:00¨
Růžová zahrada: duben - říjen 10:00 - 18:00, květen - srpen 10:00 - 20:00

Vstupné:

Zámek: dospělý 48,-Kč, studenti, důchodci 36,- Kč, dítě 24,-Kč,
Růžová zahrada: dospělý 12,-Kč, dítě 6,-Kč
Příplatek za průvodcovskou službu v cizím jazyce: 12,- Kč za osobu

Divoká a Tichá soutěska leží na řece Kamenici u německých hranic u obce Hřensko nad Děčínem.
Do konce 19. století se po říčce Kamenici - Tichou (Edmundovou) a Divokou soutěskou splavovalo dříví. Uskutečnily se tady i četné pokusy plavby na vorech od Dolského mlýna po Hřensko. Vzhledem k tomu, že byly úspěšné, začal kníže Edmund Clary-Aldrigen upravovat soutěsky pro veřejnost. V roce 1890 byla Tichá (Edmunova) soutěska společně s nově postavenou restaurací slavnostně otevřena. O osm let později byla pro veřejnost otevřena i Divoká soutěska.
Tichá soutěska se nachází na dolním toku Kamenice nedaleko Hřenska. Údolí má 50 - 150 m strmé, místy až svislé skalní stěny. Některé skalní bloky jsou svaleny až na dno kaňonu. Vířením vody a písku vznikly v korytě obří hrnce a různé prohlubně. Díky inverzním pásmům se tady daří rostlinám typických pro vyšší polohu.
Divoká soutěska je výše proti proudu říčky Kamenice a navazuje na Tichou soutěsku u Mezního můstku. Oplývá podobnými přírodními krásami jako Tichá soutěska.
V soutěskách se provozuje převoz na lodičkách s humorným výkladem převozníka a spuštěním vodopádu. Edmundova soutěska je splavná v délce 990 m a Divoká soutěska v délce 490 m. Sezóna začíná každý rok v pátek před Velikonocemi a končí koncem října.
Přístup k soutěskám je z obce Hřensko po naučné stezce. Některé úseky soutěsek nejsou kvůli ochraně přírody přístupné veřejnosti.

Soutěsky u Hřenska - říčka Kamenice je z obou stran obklopena hradbou vysokých skal. Máte možnost se tady projít romantickou přírodou pod skalními převisy, několika tunely, přes úzké lávky. Dva úseky cesty lze absolvovat pouze na lodičce – jedná se o Tichou (Edmundovu) a Divokou soutěsku

První písemná zmínka o mlýně je z r. 1515, mleli zde hospodáři z okolních vesnic. Od r. 1584 patřil benešovskému panství, od r. 1653 panství Bynovec. V r. 1696 vrchnost prodala mlýn Janu Kryštofu Pohlovi, jeho rod držel mlýn až do r. 1910. Mlynářské řemeslo komlikovalo plavení dříví po Kamenici, v době plavení mlýn stál. Mlýn byl několikrát přestavován, barokní podoba pochází z r. 1727, další přestavby byly v r. 1819 a 1845. Po roce 1881, kdy byla v soutěsce mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem zahájena plavba na lodičkách, se mlýn stal oblíbeným turistickým cílem. Po r. 1945 byl opuštěn a postupně chátral.